6+1 Nadstandard

Klára Hartlová, Anna Kánská, Ema Kissová, Šarlota Koucká, Tereza Mátlová, Ondřej Richter, Anna Treterová

Představte si, že jdete krajinou. Je tak nějak příjemně teplo. Bezvětří. Jste zdraví, nic Vás nebolí. Je jasná obloha. Je Vám jednoduše…Dobře. Kráčíte a v určité fázi, je nad slunce jasné, že jste sešli z turistické trasy. Značka nikde není. Na malý moment znejistíte, ale po chvilce naprosto s klidným srdcem víte, že v každém údolí je cesta a často i vesnice. Jdete proto dále. Se stejným klidem jako doposud. Najednou nepotřebujete značky, návod nebo jakoukoli pomyslnou berličku, aby jste věděli, že vše okolo Vás se v aktuální okamžik odvíjí tak jak má. Takových okamžiků není mnoho. Právě proto je potřeba si je užít. Ono samotné hledání pojítek, návodů a společných jmenovatelů je často náročnějším procesem než cesta jako taková. Převládat má vnímání a čtení všeho, co nám ať již reálná nebo pomyslná cesta nabízí.

 Výstava 6+1 Nadstandard není ve své podstatě ničím jiným, než výše popsaným výšlapem do ideální krajiny v ideální čas. Šest umělců věnující se malbě doplní jedna sochařka. Studenti několika uměleckých vysokých škol nebo nejčerstvější absolventi. Slunce svítí a je krásně. Každý s vybraných umělců je v rámci svého okolí, něčím zajímavý a nadstandartní. Nejde o zaujetí, techniku, barvu nebo jakoukoli jinou škatulku. Nic s toho není klíčem k jejich výběru. Neexistuje žádná turistická značka, po které se dost možná na začátku mohl kdokoli vydat. Rozhoduje každý jeden separovaný příběh. Autentické vidění souborů jevů a fyzikálních procesů, kterým říkáme svět. Rozhoduje jen a pouze prostá kvalita výslednic bezpočtu dílčích vlastností a dovedností, které se v místě jejich protnutí zhmotní v cosi, čemu se říká umělecké dílo. Bez vysvětlivek, sond, přiznaných metamorfóz nebo rozsáhlých vysvětlivek tisknutých na kancelářský papír a položený na „minimalistickou“ polici uchycenou na zdi vedle díla, tak aby (snad) nerušila, ale byla jasně na očích v případě téměř automatické potřeby.

 Letní nadstandard, který v ideálním „světě“ pomyslnou turistickou značku ukáže, a to bez toho, aby jí bylo potřeba složitě hledat ve změti větví a letního listí. Jít rovnou tam, kde přirozeně kráčíte. Poslouchat zvuky okolo a sledovat okolní krajinu tak pozorně, jak jen je to v daný okamžik a roční období možné. Proč? Protože a to zažil téměř kdokoliv z nás, mnohdy někam jdeme nebo směřujeme a byť máme pocit, že konkrétní místo známe, nalezneme z nenadání něco, co nás zaskočí a mile překvapí.

Kurátor: Jan Kudrna