….šel jsem jak v snách, jen nejasně jsem tušil,
že mimo pravou cestu klopýtám...
Radek Wohlmuth
Pár vytržených řádek ze začátku Dantovy Božské komedie dostatečně naznačuje podstatu lidského údělu. Je to cesta, která vede odněkud někam, ale člověk sám přitom doopravdy nezná ani její skutečný počátek, tím méně konec.
Vizuální umělkyně Radka Bodzewicz (1991) si jako hlavní téma svého nového obrazového cyklu Božskou komedii nevybrala náhodou. Je to iniciační text plný obraznosti, ale zároveň vztažený ke konkrétním událostem a činům, jimž dává nejen přesah, ale i hodnotící rámec. Bez ohledu na své temporální ukotvení má nadčasové vyznění a v případě, že člověk nezůstává u doslovného věroučného čtení, tím víc. Stává se z něj pak především myšlenkový a metaforický fundus – obsáhlý literární obraz, který přímo vybízí k vizualizaci.
