Moemi Yamamoto - Dream Within a Dream: Sólo výstava v GVU Cheb

Vernisáž ve středu 1. října v 17.00

Výstava japonské malířky žijící v Praze, Moemi Yamamoto
(1985), nazvaná Dream within a Dream, představuje sérii obrazů,
které oscilují mezi konkrétním a imaginárním, mezi (městskou)
realitou a její snovou ozvěnou. Název výstavy je odkazem na
slavnou báseň Edgara Allana Poea z roku 1849, v níž se autor
ptá, jestli „vše, co vidíme, nebo se domníváme, že vidíme, není jen sen ve snu". Moemi Yamamoto toto dilema překlápí do vizuálního

jazyka – její obrazy nejsou jen záznamem skutečnosti, ale odra-
zem vnitřního světa, kde se paměť, cit a čas prolínají v paradox-
ní logice snu.

Malířka komponuje své práce jako palimpsesty, v nichž každá

vrstva nese stopy něčeho známého i neznámého. Rozpoznatel-
né motivy – budovy z periferií nebo historických center Prahy,

Tábora či Chebu – u ní nejsou dokumentem, ale fragmentem
vzpomínky, která se postupně rozplývá. Jsou to místa v procesu
tichého prolínání, zachycená v okamžiku mezi bdělostí a její
ztrátou. Olejomalba a tempera na deskách zachycují situace,
které působí jako fantastické pohlednice z minulosti, ale zároveň
jako předtucha něčeho, co se teprve může stát.

Moemi Yamamoto se často vyhýbá důsledné lineární perspek-
tivě – její obrazy se tak nezřídka nenápadně rozvíjejí v několika

rovinách pohledu, čímž narušuje tradiční vnímání prostoru.

Tento způsob prostorové skladby koresponduje s filozofií „seku-
lárního času“ Charlese Taylora, kde přítomnost není spojovacím

bodem mezi minulostí a budoucností, ale místem významu.

V jejích obrazech neexistuje časová hierarchie a často ani dějová
provázanost; jakoby oddělené události se odehrávají simultánně,

bez logické posloupnosti. Postavy, které se v obrazech objevu-
jí, většinou jen tak bloumají, pozorují, někdy bezcílně kráčejí

napříč prostorem. Jiné jsou plně zaujaty samy sebou. Jsou spíš
účastnými svědky než aktéry – podobně jako divák.

Inspiraci nachází Moemi Yamamoto mimo jiné i v tvorbě ame-
rického malíře Charlese Wysockiho, jehož nostalgické a idea-
lizované vize amerického maloměsta transformuje do vlastní

poetiky. Zatímco Wysocki konstruuje obrazy idylického světa
plného drobných detailů a symbolických narážek na domácký
život, Yamamoto se pohybuje na hraně mezi tímto idealismem
a jeho téměř opuštěnou ozvěnou.

Výstava Dream within a Dream není retrospektivou ani uzavřeným

tematickým celkem v pravém slova smyslu. Je to mapa myšle-
nek, vizuální meditace o prostoru, čase a paměti. Neptá se, co

je skutečné, ale co zůstává, když skutečnost odezní. V obrazech
Moemi Yamamoto se snové a reálné neodděluje – splývá do
jediného okamžiku, který nelze racionálně uchopit, jen mu být
přítomen. A možná právě v takové chvíli, mezi tím, co právě je
a co se zdá být, se naplňuje Poeova otázka.

Radek Wohlmuth