Adventní schisma: Jana Palečková & Erika Bader

Jana Palečková (1982) se původně živila kancelářskou prací a malování pro ni bylo jen kratochvílí. Své obrázky a objekty prodávala dokud ji na internetové platformě Etsy neobjevil americký galerista Fred Giampietro. Potřebu tvořit v ní roznítily zažloutlé fotografie na tvrdých kartonech s plastickým reliéfem znaku ateliéru, které nakupovala po antikvariátech, bazarech a blešácích. Fascinovali ji ctihodné matróny s jurodivými pohledy, vážení měšťané s laločnatým podbradkem, dítka našňořená v námořnických oblečcích. Bezejmenní lidé ve strnulých pózách s podivně vymydlenými obličeji a temnými stíny kolem očí ji vyzývali k činu: těm starým portrétům jakoby cosi chybělo, jakoby něco zamlčovaly – něco, co touží být vysloveno, tady a teď a právě jejím prostřednictvím. Jana se tak stala svého druhu médiem, skrze nějž se zhmotňují vlastnosti, jevy a situace, které „pouhý“ fotoaparát nedokázal zobrazit. A tak začala fotky do/pře-tvářet olejomalbou, v níž dosáhla naprostého mistrovství: její intervence jsou nerozeznatelné od originálu a integrita obrazu zůstává zachována. Nikdy nejde proti jeho původnímu významu. Naopak – ve vintage fotografiích hledá a nachází významy skryté. Domalba není jen dekorativní hříčkou, ale nově objevenou nutností, realizací původního potenciálu. Palečková nám předkládá podobenky, na nichž vysedimentovala pravá povaha portrétované osoby s jejími nedovolenými vášněmi a deviacemi, jako tomu bylo u Wildeova Obrazu Doriana Graye, jenž stárnul namísto svého modelu a odrážel jím spáchané hříchy a poklesky, zatímco tvář samotného Doriana zůstávala svěží, krásná a nevinná. Autorka při tvorbě zapojuje automatický mentální proces, tolik oblíbený u surrealistů anebo ještě spíše u kreslících spiritistických médií, která se považovala za vykonavatele záměrů nehmotné entity, jež jim vedla ruku. Zatímco však jejich tahy byly předurčeny „cizí“ vůlí, Palečková se cítí svobodná. Není pouhým nástrojem, je hravou, kreativní, dvojsmyslnou a často i potměšilou aktérkou nově vznikajícího narativu, který se rodí pod jejíma rukama.

„Ve své práci klade důraz na osvobození významu a na pravdivost materiálů, přesvědčená, že jejich vlastnosti by měly zůstat zjevné a do značné míry nedotčené,“ napsala roku 2018 o Palečkové teoretička Grace-Yvette Gemmel do časopisu Raw vision, jediného nadnárodního média, které se seriózně zabývá tvorbou neprofesionálních umělců, zahrnovaných do široce rozkročené kategorie art brut či  outsider art.  Slovo outsider zde však není nutně míněno v sociálním smyslu, ale spíše jako protipól k insiderovi – tomu, kdo se suverénně orientuje na umělecké scéně a respektuje její nepsaná pravidla. V tomto smyslu můžeme Janu Palečkovou i Eriku Bader za „outsiderky“ považovat, protože jejich tvorba skutečně pramení výhradně z vnitřních zdrojů, jež se prosazují až nutkavě, a nehledá své modely v dějinách ani v současnosti etablovaného umění - což ovšem neznamená, že s ním nenachází společnou řeč!