V aktuální výstavě Labyrint srdce a ráj světa Radu Băieş akcentuje stále častější potřebu nalezení vlastního útočiště. Místa, klidu a pomyslné rovnováhy. Jeho aktuální série maleb je východiskem vlastního, již ověřeného vizuálního jazyka a reflexe událostí posledních let v okolním světě. Autor vnímá člověka jako jedince, který je vystavován zkoušce, která spočívá v hledání vlastního "ráje" v labyrintu. Ten je přítomný jak v formální, tak obsahové rovině. Človek si do nej hledá vlastní cesty, je jeho vábením pokoušen nebo je kladen důraz na detail, který však chytře uvádí celek.
Radu Băieş se v Bold Gallery představí po dvou letech a půjde o jeho první samostatnou výstavu v Praze.
Kurátor Jan Kudrna.
Malba jako jednotka univerzálního jazyka. Už jen těchto pár slov může působit jako funkční název výstavy, eseje nebo čehokoli, co sdružuje zdánlivě nekonečný segment zkušeností a techniky do tvarované podmnožiny. Můžeme takto začít, jakkoli obecní budeme. Podstata zůstane jasná. Pomocí malby jako komunikačního prostředku lze mnohé. Alegoricky komentovat, věcně argumentovat a v minulosti bylo možné také šokovat. Pozoruhodné však také je, že v malbě (samozřejmě nejen tam) a umění můžeme nacházet paralely.
Radu Baies v aktuální malířské sérii analyzuje téma labyrintu. Vizualita tohoto hlavního prvku je podružná, obrazy na jeho ztvárnění nejsou existenčně závislé. Labyrint je svorníkem, matricí a rámem, na němž je příběh v podstatě zavěšen. Symbol a hranice. Meritem autorovy aktuální série je labyrint stejně jako v díle Jana Ámose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Komenský své dílo uvedl v roce 1623 a v následujících letech se k textu vracel na všech místech, kde pobývat a tvořil. Podstata jeho příběhu spočívala ve zdánlivě banálním obratu. Poutník po nabytí zkušeností s reálně žitým světem nachází skutečný ráj sám v sobě, ve svém srdci. Ráj se neskrýval v labyrintu světa. Nebylo potřeba ho hledat ve spletitých uličkách a trasách. Komenský psal své dílo v předvečer a během třicetileté války. Během nejbrutálnějšího konfliktu novověku až do roku 1914. Radu Baies využívá labyrint podobným způsobem. Je pro něj symbolem. U Komenského představuje okolní svět, spletité vazby, souvislosti a nečitelné trasy, které jsou z pohledu malého člověka matoucí. Baies instaluje člověka do rolí, ve kterých labyrintu čelí a potýká se s ním. Pokouší se jej narušovat a vzdorovat mu. Vzdor je ukrytý už jen v tom, jak člověk labyrint v malbách stoicky přijímá. Malba se nemění, vychází ze zkušenosti předchozích sérií. Podstatný je obsah, nová vrstva.
V určitém bodě se však východiska Radu Baiese a Jana Ámose Komenského rozcházejí. Komenského poutník se po čase dostane do bodu, ve kterém zrazen světem nalézá ráj ve svém srdci a v Kristu. Radu naopak stále vnímá svět jako místo, které dostává šanci. Znovu a znovu. Místo, které obsahuje labyrint(y). Srdce je pro něj místem, které v každém z nás určuje to, jak moc se bude svět podobat ráji.
Kurátor: Jan Kudrna
