Jakou váhu má jedna láska?
A kolik jí obejme jedno tělo?
Klasické sochařství se od svých počátků pojí s lidskou tělesností i zvířecí animalitou. Na jeho výtvory jsou kladeny magické nároky a jsou v něm uloženy vášnivé příběhy, z nichž vychází kultura naší civilizace. Jsou to vyprávění, s nimiž si spojujeme jistý druh patosu. Vyprávění předávaná vzletným způsobem projevu, plná vzrušených stavů, prudkých pohnutí myslí a tklivosti.
Kolik žalu unesou jedna záda a kolik vypláčou jedny oči?
Tereza Štětinová a Martin Žák ve výstavě Tři těla, šest nohou, šest rukou oživují v bytostně sochařských formách kamene, bronzu a sádry žánrové postavy, jako jsou Héraklés, Melpoméné či Salome, jejichž těla jako by se postupem času stala vlastnictvím nás všech. Mohou kdykoli sloužit jako odkaz ke všem jejich předchozím podobám i k intenzivnímu prožívání situací, jež jsou v jejich životních cestách jaksi univerzálně uloženy. Jsou konstantní součástí kolektivní paměti lásky, vášně i žalu.
Zatímco Martinovy expresivně pojaté, realisticky vyvedené postavy jsou bezezbytku věnovány tomu lidskému, Tereziny vysoce stylizované figury, připomínající votivní předměty či objekty primitivního řezbářství, vnášejí do prostoru animální a fetišistické prvky.
Výstava tak představuje základní lidské prožitky lásky ve všech jejích podobách od romantické a platonické, přes fyzickou a vášnivou až k hranicím fetišistického uctívání.
Kurátorka výstavy: Klára Vavříková
